Vydáno 11.03.2020 | autor: Ondřej Horák
Na střední mu učaroval punk, brzy ale propadl hip hopu, k němuž nasměroval i začínající Beastie Boys. Z Red Hot Chili Peppers a System of a Down udělal hvězdy světového formátu, nastartoval skomírající kariéru Johnnyho Cashe. To je jen pár kouzel z repertoáru Ricka Rubina, který už čtyři dekády určuje zvuk světové hudby zpoza mixážního pultu
Kouzla a čáry Ricka Rubina. Producent, který mění muzikanty v hvězdy
Otec byl velkoobchodník s botami, matka v domácnosti a z malého Ricka vyrostl jeden z nejrespektovanějších producentů na světě. Narodil se jako Frederick Jay Rubin v newyorském Long Beach a muzice propadl na střední, když mu vedoucí tamního audiovizuálního oddělení dal pár lekcí na kytaru.
S kamarády hrával po školních halách, později s punkovou kapelou The Pricks zinscenoval rvačku s diváky v ikonickém, tou dobou ale už spíš přežívajícím, klubu CBGB. The Pricks se stali součástí newyorské punkové scény, s klíčovými kapelami amerického HC, jako jsou Meat Puppets, Hüsker Dü, Circle Jerks nebo Minor Threat, objeli americký středozápad a Kalifornii. V roce 1984 se ale rozpadli poté, co Rubin zahořel pro newyorskou hiphopovou scénu. Nastal bod nula v těžko uvěřitelné kariéře Ricka Rubina.
Run-DMC, 1985
Na začátku 80. let byl hip hop tím nejčerstvějším, nejsyrovějším a nejautentičtějším hudebním výrazem, na který šlo v New Yorku narazit. Scéna pučela do všech stran a Rubin odkoukával producentské triky od DJ Jazzy Jay z prorockého kolektivu Universal Zulu Nation. V roce 1984 založil label Def Jam Recordings a hned první počin byl trefou do černého. Singlu I Need a Beat od tehdy prakticky neznámého rappera LL Cool J se prodalo přes sto tisíc kusů.
Rubin se rozhodl hledat nové talenty za hranicemi Bronxu, Brooklynu a Harlemu, až v Queensu narazil na Run-D.M.C. Ti se zrovna vrátili z úspěšného turné ke své druhé desce a chystali se ve spanilé jízdě pokračovat. Mutliplatinové Raising Hell se rychle stalo symbolem rostoucí hiphopové horečky a zrodil se i Rubinův raný rukopis - minimalismus a mixování rapu do hutných rockových riffů.
Beastie Boys, 1986
Právě Rick Rubin sehrál zásadní roli v přechodu Beastie Boys z hard core punku k hip hopu, kvůli čemuž kapelu v roce 1984 opustila bubenice Kate Schellenbach. V roce 1985 Rubin pro Beastie Boys produkoval třípísňové EP a o rok později i debut Licensed to Ill, který byl prvním rapovým počinem v albové hitparádě Billboard.
V písni singlu No Sleep Till Brooklyn, jež názvem odkazuje na No Sleep 'til Hammersmith od Motörhead, kytary nahrál Kerry King ze Slayer, s nimiž Rubin simultánně nahrával. V klipu si pak bestiální chlapci vzali na mušku estetiku glam rocku. Z Beastie Boys se stala jedna z nejoriginálnějších a nejživelnějších kapel 90. let a svou zásluhu na tom nese i Rick Rubin.
Slayer, 1986
Protože byl Rubin zapsán jako hiphopový producent, thrashmetalová kapela váhala, zda se se labelu Def Jam pro třetí album upsat. Na osobní schůzce je přesvědčil až sám Rubin, který byl velkým fanouškem. Jeho role při nahrávání alba byla zásadní, sám například denně volal bubeníkovi Daveovi Lombardovi, aby se vrátil do kapely. Nabídl mu slušný plat, nakonec ho ale zlomilo Porsche přistavěné před domem, v němž ho Rubin odvezl na zkoušku Slayer.
Sázka na neozkoušeného, ale nadšeného producenta vyšla. Rubin skupině notně pročistil zvuk, takže mohla hrát mnohem agresivněji, rychleji a konečně vynikla její technika a nevídaná sehranost. Reign in Blood dostalo Slayer do zorného pole mainstreamových médií, definovalo zvuk americké thrashmetalové scény a dodnes platí za svatý grál žánru.
Danzig, 1988
Debut amerických Danzig si vzal pod palec také Rick Rubin a dodnes se jedná o komerčně nejúspěšnější album heavymetalového kvartetu. Ne všichni ale byli tehdy o přínosu Rubina přesvědčeni. "Danzig jsou křupavým a smyslně démonickým článkem mezi The Doors, Misfits a Black Sabbath. Přibližně polovina alba je zlověstná a hrozivá, zbytek ale odhaluje slabá místa v Rubinově vlažné a homogenní produkci," napsal Trouser Press v recenzi.
Red Hot Chili Peppers, 1991
Páté studiové album je v diskografii kalifornských funky rockerů vepsáno krví. Blood Sugar Sex Magik vystřelilo losangeleskou kapelu do první ligy a dodnes je jedním z nejvýraznějších soundtracků první poloviny 90. let. Ve zkratce, mohou za to dva faktory: Kytarista John Frusciante se po albu Mother's Milk autorsky osmělil a zároveň vypiloval rukopis, za druhé - právě Rubin se zasadil o minimální používání metalových riffů a pozornost kapely soustředil na melodie. Intenzitu a valivost nahradili dynamikou a harmoniemi, místo šílenství vznikly hity.
Red Hot Chili Peppers pracují na novém albu s Johnem Frusciantem
Rubin přitom už dříve odmítl nabídku na nahrávání alba The Uplift Mofo Party Plan, vadila mu závislost Anthonyho Kiedise a Hillela Slovaka na heroinu, druhý jmenovaný se v roce 1988 předávkoval. Právě Rubin náhodou narazil na papír s verši Under the Bridge a dlouho přemlouval Kiedise, aby text ukázal kapele. Zpěvák se zdráhal, slova byla podle něj příliš osobní a jemná a k Red Hot Chili Peppers se tak nehodila. Rubin udělal z funkymetalových šílenců rockovou partu světového formátu a jejich spolupráce vydržela pět dalších alb.
Johnny Cash, 1994
V polovině 90. let byl Johnny Cash jen relikvií zašlých časů, stínem šviháka v černém, který se nebál s kytarou postavit muklům. Za sebou měl mnoho pádů i vrcholů, nyní to ale vypadalo, že křivka jeho kariéry bude už jen bez povšimnutí klesat. Dlouhé období, v němž se mu nedařilo podepsalo smlouvu s jakýmkoliv vydavatelstvím, ukončil až Rick Rubin.
Def Jam Records zrovna přejmenoval na American Recordings a hledal umělce, který by mu pomohl otevřít nový katalog. Rozhodlo Cashovo vystoupení na výročním koncertu Boba Dylana v roce 1992 - Rubin na pódiu spatřil stále vitálního umělce, nad nímž hudební byznys neprávem zlomil hůl.
Stárnoucí legendě s chatrným zdravým, na němž se kromě pracovního nasazení podepsalo intenzivní užívání drog, dal do ruky akustickou kytaru a seznam písní, které by chtěl v jeho podání slyšet. Johnny Cash mu uvěřil a vůbec poprvé se odhodlal k tomu, že natočí album bez dalších muzikantů.
V chatce uprostřed lesů Tennessee spolu natočili intimní album American Recordings, které svým úspěchem načrtlo půdorys pro pět dalších nahrávek se stejným konceptem. "Celej život jsem chtěl nahrávat desky, jako je tahle. Jednoduchý a upřímný," řekl Johnny na sklonku života.
System of a Down, 2001
V případě druhého alba arménských uprchlíků, kteří se usadili v Los Angeles, použil Rubin podobný trik jako o dekádu dříve s Red Hot Chili Peppers. Toxicity čerpá z hutného a agresivního zvuku eponymního debutu, kapela se ale přitom mnohem více soustředí na melodie, harmonie a dynamiku. Díky tomu tak nevznikla jen ordinérní nu-metalová deska a ve skladbách mohly vyniknout inspirace orientální hudbou, arménským folklorem nebo progresivním rockem. Takhle zní vstupenka na světová pódia.
Joe Strummer & The Mescaleros, 2003
Kvůli nečekanému úmrtí Joe Strummera figuruje Rubinovo jméno také mezi producenty finálního alba The Mescaleros. Rubin nahrál se Strummerem akustickou baladu Long Shadow i cover Redemption Song, který je v podání punkového barda snad silnější než slavný Marleyho originál. Na albu nakonec vyšla také skladba Long Shadow, jíž Strummer původně napsal pro Johnnyho Cashe.
Největší poklad ale vyšel až v posmrtném vydání box setu Unearthed s písněmi muže v černém: Johnny Cash a Joe Strummer zpívají a hrají skladbu Boba Marleyho. Rubinovi se tak podařilo zachytit jedno z nejkouzelnějších setkání v historii rockové hudby.
Adele, 2011
Ne vždy se to povede. Adele okouzlila Rubina poté, co ji viděl zpívat v televizním pořadu Saturday Night Live. Mladá britská zpěvačka si byla vědoma jeho neortodoxních metod, nicméně producent se ji snažil z komfortní zóny dostat tak intenzivně, že nahrávání později popsala jako znepokojující. Jejich spojení nejspíš nefungovalo i proto, že úspěch Adele stojí právě na přirozenosti - zpěvačka se v osobních písních snaží především zůstat sama sebou a nic nehrát. Rubin se tak nakonec producentsky podepsal jen pod čtyři skladby z nejprodávanějšího alba 21. století.
Kate Tempest, 2019
Rick Rubin je dnes možná "nelidsky" placenou celebritou, jejíž samotné jméno udělá z nahrávky událost, aniž by do zvuku nějak zásadně zasáhl, přesto si občas v diáři najde místo na projekt mimo hlavní proud. Na loňském albu Kate Tempest postavil londýnskou básnířku a rapperku před novou výzvu, když její pronikavý hlas a přesně měřená i mířená slova nechal obstát v subtilních melodiích, vrčení a tichu. The Book of Traps and Lessons možná není typickým hudebním albem, přesto je jednou z nekrásnějších nahrávek, jež loni vznikly.
The Strokes, 2020
Ve studiu Shangri-La, které Rubin koupil v roce 2011 pár kilometrů na západ od Los Angeles, vznikla i nadcházející nahrávka newyorských rockerů The Strokes. Album The New Abnormal vyjde už 10. dubna a zatím jsou venku dva singly.
text: Ondřej Horák
Témata: Run-DMC, Beastie Boys, Slayer, Danzig, Red Hot Chili Peppers, Johnny Cash, System of a Down, Joe Strummer, The Mescaleros, The Clash, Bob Marley, Adele, Kate Tempest, The Strokes, Rick Rubin
