RECENZE: Kniha Víra & Oddanost představuje Depeche Mode v kostce

V Londýně žijící novinář Ian Gittins už dlouho píše pro britský Guardian, ale přispíval také do časopisů Melody Maker, Q, Time Out, New York Times nebo Daily Telegraph, spolupracoval s MTV a napsal knihy o Björk, Talking Heads nebo Mötley Crüe.

RECENZE: Náboženství jménem Depeche Mode ve filmu, který fanoušky dojme k slzám

Jeho nová knížka s názvem Depeche Mode: Víra & oddanost vyšla teprve letos v září a rozhodně by měla mít místo v knihovně všech oddaných fanoušků. Publikace samozřejmě mapuje historii zprvu nenápadné kapely od osmdesátých let v poněkud nanicovatém městě Basildon přes první úspěchy na domácí i světové scéně, odchod vizionáře Vince Clarkea, psychické a osobní problémy členů kapely, jejich závislosti i zničující deprese až po velkolepé návraty. Najdete tu ale také spoustu skvělých fotek, které jste možná nikdy předtím neviděli. Kniha je tedy i takovým inspirativním průřezem módních trendů od osmdesátek po současnost.  

Publikace je řazena do dvanácti kapitol, které popisují zásadní události v životě kapely. Autor vždy každou kapitolu uvádí společenským a politickým kontextem, což čtenáři pomůže lépe se orientovat v motivaci členů kapely. Například hned první kapitola s názvem Zdi Basildonu začíná slovy "Jsou místa, která nebudou nikdy cool."

LIVE: Návštěva Depeche Mode je u nás pořád svátkem. Také další koncert v Praze byl strhující

Historie kultu

Dave Gahan, Martin Gore, Andrew Fletcher a Alan Wilder (i když ten už v kapele od roku 1995 chybí), to jsou jména slovutných členů formace, která patří mezi ty nejuctívanější na světě. Publikace nám předkládá poměrně podrobnou sondu do jejich osobního života už od raného dětství: počtete si o výtržnických eskapádách mladého delikventa Gahana, o plachém Goreovi, který jako teenager obdivoval glamrockovou legendu Garyho Glittera a jako raný puberťák se začal učit na hoboj, housle, piano a kytaru.

Celkem vtipný je fakt, že v jisté době Gore pracoval jako pokladník v bance NatWest Bank a Andy Fletcher v pojišťovně Sun Life v londýnském City. Na koncerty původní kapely Composition of Sound jezdili přímo ze zaměstnání v oblecích a do koncertních kostýmů se převlékali až na místě. A právě v této době vznikl i nový název kapely: Dave Gahan totiž původní název nesnášel a navrhl používat jméno francouzského módního časopisu Depeche Mode. Vince Clark, spoluzakladatel skupiny a tehdy hlavní kreativní motor, souhlasil - a bylo to.

Osudové setkání s Danielem Millerem

Dave Gahan popisuje první setkání s producentem Millerem takto: "Daniel se na nás jen podíval, udělal 'Fuj!' a práskl dveřmi."

Kapela (tenkrát ještě pod názvem Composition of Sound) se nedala zastrašit, hrála v malých klubech, aby pak na jednom koncertě Millera konečně zaujala. Ten navrhl, že jejich singl Photographic vydá ve vydavatelství Mute v rámci kompilace Some Bizzare.

Odchod Clarka

Přicházejí první velké úspěchy u posluchačů a na pódiích, ale také rána: Vince Clarke se rozhodl kapelu opustit. "Měl pocit že jsme se stávali veřejným majetkem. Nelíbilo se mu, co se z Depeche Mode stávalo, nelíbilo se mu být slavný, nelíbilo se mu jezdit na turné," vysvětluje odchod Clarka Andy Fletcher. Skupina si tak hledá nového hráče na syntezátor. Najde Alana Wildera a rodí se "Depešáci", jak je známe nejvíc. 

Pestrý průřez alby i průšvihy

Kniha se v kapitolách pečlivě věnuje jednotlivým albům, okolnostem jejich nahrání, přináší výňatky dobových recenzí a uvádí také zásadní koncerty kariéry DM. Autor se systematicky zabývá i osobními peripetiemi jednotlivých členů, které se v tvorbě pochopitelně odrážejí. S napětím sledujeme Gahanovy závislosti, pokusy o sebevraždu, boj Martina Gorea s depresí a alkoholismem. Právě tyto pasáže patří mezi ty nejsilnější. "Bylo mi špatně, jak jsem všem kolem ubližoval. Nechtěl jsem ztratit svého syna, nechtěl jsem, aby vyrůstal a přemýšlel nad tím, proč jeho táta spáchal sebevraždu," vyznal se například Gahan po svém pokusu skoncovat se životem.

Gahan, Trump a Spencer

Ačkoliv kapela vždy byla spíše apolitická, v roce 2016 to Gahan "nevydržel." Varoval před toxickou rétorikou Donalda Trumpa: "Věci, které říká, jsou kruté a bezcitné a propagují strach." Trump byl krátce po tomto výroku zvolen do prezidentské funkce. Paradoxem proto bylo, když se k DM hlásil nacionalista Richard B. Spencer, muž v čele extremistického think tanku s názvem The National Policy Institut. Ten Depeche Mode označil za "oficiální kapelu křídla alt-right." Kapela se od tohoto výroku okamžitě distancovala a označila jej za směšný.

Vize

A kde jsou Depeche Mode teď? Mají za sebou úspěšné turné Spirit (o této desce napsali kritici v Guardianu například, že působí jako "hodinu trvající výkřik urážek a hrůzy ze světa, v němž to vypadá, že vládnou lidé jako Richard Spencer"), na podzim uvedli do kin film Depeche Mode: Spirits In the Forest.

Za rok oslaví 40 let na scéně a můžeme se jen domýšlet, co nám přinesou nového. A stoprocentně to něco bude. Vždyť knížka končí větou: "Tihle outsideři, tyhle nejméně pravděpodobné popové hvězdy, ušli dlouhou, dlouhou cestu z nudného Basildonu. A byl by skutečně pošetilý, kdo by si vsadil na to, že je jejich kariéra u konce."

text: Iva Hadj Moussa

Témata: Depeche Mode, Dave Gahan, Víra & Oddanost