Banner

Newsletter

Banner

TOP 7 nedělních songů

Smutná, krvavá, sebevražedná, zfetovaná i líná. Kdyby Bůh věděl, jak s nedělí naloží populární hudba, patrně by si k odpočinku vybral jiný den.


The Doors: Blue Sunday
Rok 1970 nezastihnul kalifornské ikony jménem The Doors v nejlepším rozpoložení. Charismatický zpěvák Jim Morrison uvíznul v soudním procesu, který řešil, zda si na koncertě ve floridském Miami stáhnul nebo nestáhnul spodky. Album The Soft Parade spolykalo statisíce dolarů a propadlo. Jeden z klíčových frontmanů rockové historie byl odulý, trpěl stihomamem a to málo hlasu, které měl, si systematicky ničil chlastem. Doors se zdáli být odepsaní: a pak přišla deska Morrison Hotel. Kritici byli nadšení a kapela ožila. Pátá řadovka The Doors neobsahuje žádný zřejmý hit. Snad nejznámější je řízné Roadhouse Blues. V Morrison Hotelu se ubytoval také melancholický nápěv Blue Sunday, zdánlivě prostinká milostná hříčka o holce, která když se na vás podívá, vidíte v jejích očích celý svět. Název Blue Sunday, Smutná neděle v sobě ale obsahuje pozoruhodnou ironii. Jasně, neděle umějí být zatraceně smutné. Morrison se ale navezl do smutných nedělí, kdy se v některých amerických státech nesměl prodávat alkohol. Pro pařínka Morrisonova druhu musela být taková neděle vysloveně smutná přesmutná. Psal se rok 1970 a Jimu Morrisonovi zbýval sotva půl druhý rok života.


U2: Sunday Bloody Sunday
Byl rok 1983, když irští rockeří vydali třetí singl z desky War. Sunday Bloody Sunday. Od onoho času tuhle píseň, vzniklou okolo riffu kytaristy Edge z deprese Bona Voxe, zahráli více než šestsetkrát. Časopis Rolling Stone Sunday Bloody Sunday označil za 272. nejlepší píseň v pětisetpoložkovém seznamu. Sunday Bloody Sunday lze považovat za etalon moderního rockového protestsongu. Přitom původní Edgeův text, který se ostře navážel do násilného irského rebelantství, Bono zjemnil. Přesto Sunday Bloody Sunday od doby svého vzniku vyvolává kontroverze. Především v nábožensky vyhroceném prostředí Irska a jeho severního výběžku píseň mnozí považují za sektářskou. Je to ironický příběh: píseň, která vznikla jako apel proti násilí, má v sobě potenciál násilí vyvolávat.

Small Faces: Lazy Sunday
Bylo to 5. dubna inspirativního, dekadentního, plodného, zhuleného, láskyplného i násilíplného roku 1968. Britská skupina vypustila do éteru psychedelicky zamlžený obrázek líné neděle, která takřka institucionálně patří k ostrovní tradici a tvářnosti. Small Faces se se svým líným sedmým dnem dobrali na druhé místo ostrovní hitparády. Rok 1968 byl hudebně výživný až k nestravitelnosti a Lazy Sunday by byla zapadla, nebýt kouzla, které oslovilo kapely devadesátých let. Chcete vědět, kdo všechno se na Lazy Sunday odkazuje? Co takhle Blur v hitu Parklife? Anebo Toy Dolls? Ano, ti taky. Anebo Kaiser Chiefs či Libertines. V podstatě nenápadný popěvek ovlivňuje kytarovou hudbu víc než čtyřicet let. Na popis obyčejné sváteční nudy slušný výkon.

Erasure: Sunday Girl
A teď o něčem úplně jiném. Před pěti lety vypálilo svou poctu neděli syntetické popové duo Erasure. Song z pera zakládajícího člena Depeche Mode Vince Clarka v amfetaminovém tempu popisuje tu parádu prokalit se nocí až do nedělního rána a přitom se zakoukat do vnadné tancošky. Popis zalíbení, nalezeného ve vykrouceném děvčeti, sice z úst homosexuálního zpěváka Andyho Bella nezní dvakrát hodnověrně, ale koneckonců je řeč o popové písničce, nikoliv o dokumentárním filmu. Nedělní holka si svoje posluchače našla: stala se čtyřiatřicátým singlem Erasure v britské TOP 40.

Velvet Underground: Sunday Morning
Nedělní rána bývají kalná různým způsobem. Zatímco Erasure nás přenesli do poněkud extatické vyjuchanosti, o čtyřicet let starší paranoidní ukolébavka z dílny newyorských Velvet Underground je řádně cítit opiáty. Nedělní ráno od pánů Reeda a Calea je chmurné, ovíjí se okolo hypnotického rytmu strohých bicích a nad tím vším ční neškolený, ale zatraceně autentický hlas světlovlasé valkýry známé jako Nico. O Velvet Underground a jejich vlivu patrně nelze napsat nic originálního nebo objevného. Namísto muzikologického rozboru je výmluvnější nabídnout stručný průřez kapel, které Sunday Morning zařadily do repertoáru: Nick Cave, OMD, Nina Hagen, Beck... ta jména vám určitě něco říkají, že ano.

Rezso Seress: Gloomy Sunday
Někdy v roce 1933 si maďarský komponista Rezso Seress sedl k pianu a pravou rukou začal vyťukávat melancholickou melodii v tónině c moll. Když byl hotov s melodií, připsal text. Konec světa. Tak se původně jmenovala píseň, která vstoupila do dějin hudby pod titulem Gloomy Sunday, Pošmourná neděle. Atmosféru se Seressovi podařilo navodit věru sugestivně. Jeho píseň vyvolala sebevražednou vlnu, na jejímž konci byl zákaz písně. Seressovu píseň si postupem času vypůjčil kdekdo, ale původního účinku se nepodařilo dosáhnout, jakkoliv poslech verze Sarah Brightman může působit opravdu sebevražedně: ve srovnání s verzemi od Elvise Costella, Marianne Faithfullové anebo koneckonců věrozvěsta satanismu Antona Sandora LaVeye Brightmanová posluchače nutí uvažovat o smrti, jen aby už nemusel dál poslouchat. Pošmournou neděli si naposledy vypůjčila islandská divoženka Björk; její chrámová verze vás docela spolehlivě zchladí v tomto horkém čase. Dvakrát za sebou si Seressův mollový opus radši nepouštějte. To si autor nevezme na svědomí.



Maroon 5: Sunday Morning
Hudebníci mají k nedělním ránům vřelý vztah, čehož důkazem budiž čtvrtý singl z veleúspěšného debutu amerických Maroon 5 Songs About Jane. Kouzlo britské nudy zafungovalo i tady. Videoklip k písni skupina pořídila ve studiích Abbey Road a pohrála si v něm s motivem karaoke, který otevírá široké možnosti dávkování trapnosti. Zpěvák Adam Levine se nechal slyšet v tom smyslu, že ho ke klipu inspiroval japonský karaoke zážitek; my zasvěcení ovšem dobře víme, že Levinova záliba ve videoklipech pramení z náklonnosti k modelkám, které v nich hrají. Jestli je Sunday Morning v podání jinak docela veselých Amíků něčím zajímavá, pak především způsobem, jakým se podařilo vytěžit její potenciál v době, kdy kapelu prodej desek horko těžko uživí. V rámci hry Lips si na Xboxu můžete nedělní ráno opakovat až do definitivního zešílení. Kdo si hraje, nezlobí!

text: Ondřej Fér